Eyup - najzboznejsia cast Istanbulu

Alebo aspon tak o stvrti Euyp pisu v turistickych sprievodcoch. Je to tomu tak preto, lebo sa v tamojsej mesite nachadza hrobka vlajkonosica osmanskeho sultana, ktory sa volal Euyp. Pre moslimov sa jedna posvatne miesto, kam sa chodia modlit a dakovat za take udalosti ako narodenie dietata alebo svadba. My sme sa sem vydali v nedelu odpoledne, kedy miestni obyvatelia zjavne sem casto zavitaju, niektorymi ulicami sme sa ledva predrali.

Eyupov hrob

Je to aj stvrt plna cintorinov, lebo odpocivat v blizkosti Eyupa bola velka cest. Hrobky tu su uplne vsade a ich hustota je niekedy az zarazajuca.

Tato najosmanskejsia cast Istanbulu sa nachadza na konci tzv. Zlateho rohu, co je vybezok mora do pevniny, ktory oddeluje stare mesto Istanbulu / v minulosti Konstatinopol/ od novsich casti. Cestou spat sme isli lodou a tak sme sa previezli lodou po celom Zlatom rohu az k historickemu centru na Sultanahmede / so znamymi mesitami/.

Nas den sa skoncil na typickom rybacom sendvici na Galatskom moste a pri jablkovom caji v jednej s tureckych cajovni v spolocnosti ostatnych AIESEC praktikantami v Istanbule.

Sedime na Galatskom moste

Typicke nabrezie v centre Istanbulu

Turecky relax na caji

Prva navsteva v Istanbule

Na konci augusta sme v Istanbule privitali nasu prvu navstevu z Prahy. Vladka a jej kamoska Terka cestovali po Bulharsku a svoju cestu zavrsili v Istanbule. Tak sme mali moznost sa po prvy krat zahrat na sprievodcov po Istanbule. Zistili sme, ze tu toho uz vela pozname, ale zaroven, ze tu je vzdy co nove objavovat.

Ked nasa navsteva sa vydala na plavbu po Bospore, ktoru sme my uz absolvovali, tak my sme navstivili Topkapi palac. Tento komplex budov sluzil ako hlavne sidlo sultana Osmanskej rise. Sultan mal skvely pohlad na cely Bospor a mal harem, kde zilo okolo tisic zien.

Princove ostrovy c.2

Minulu sobotu sme sa vybrali na vylet na Pricess Islands. Na tychto suostrovoch asi hodinu cesty lodou od Istabulu sme uz boli v cervenci. Vtedy sme sa kvoli preplnenej lodi dostali len na prvy ostrov Kiliadu. Tentokrat uz vsak lod bola poloprazdna / uz je predsa len september a hlavna dovolenkova sezona sa skoncila/ a tak sa nam podarilo dostat az na posledny a najvacsi ostrov Buyguadu.

Hned na prvy pohlad vidno, ze ostrov je najvasci, panuje tu vacsi ruch a stale sa tu pohybuje vela turistov, ktori pridu na jednodenny vylet. Aj tu su zakazane auta, takze sa prepravuju vsetci len na bicykloch, miesto taxikov tu maju koce s konskym zaprahom. My sme sa po ceste lodou museli samozrejme posilnit, takze sme si dali v miestnej restike na rohu turecku pizzu. Je taka trosku ina, tenka a sucha ako papier, ale dobra.

Turecka pizza a Ayran/jogurtovy napoj/

Pestrofarebne stanky s ovocim

Nasa vyprava zahrnovala okrem nas dvoch este aj Anastasiu -praktikantku z Ruska a Harsha – Inda studujuceho v Anglicku. V Lonely Planet sme vycitali, ze na ostrove je jeden kopec, kde sa nachadza klastor a ma tam byt pekny vyhlad. Tak sme sa to rozhodli ist vyskusat. Prirucka vravela o hodine cesty do kopca, a po nasom obede, sme sa rozhodli si stopnut jeden koc s konmi, zjednat sme cenu a doviest sa na upetie vysokeho kopca.

Po kratkom vystupe na nas cakal prekvapivo krasny pohlad. Videli sme okolite more, ostatne ostrovy a vzadu panorama nekonecneho Istanbulu.
Taky pekny vyhlad sme si vychutnali s vrcholovou odmenou.

Po navrate naspat do pristavu /a to sme uz sli peso, aby ste si nemysleli, ze sme daky lenivci !/ sme sa presli po pristave pri zapade slnka. Cestou sme videli vela krasnych vi l s vyhladom na more a Istanbul,ktore si tu stavali bohati Istanbulcania. Do Istanbulu sme prisli unaveni a uz za tmy.

Stare osmanske domy a vily

Nase ubytko

AIESEC Istanbul zabezpecuje ubytovanie praktikantom na koleji. Byva tu spolu na jednom pokoji celkom 16 praktikantov. A hned na zaciatku sme tu byvali aj my. Vzhladom k tomu, ze sme prisli uprostred leta, tak nielen ze bol pokoj uplne plny tzn. presne 16 ludi, ale aj bolo strasne teplo a klima ziadna. Byvat na koleji vsak ma aj svoje vyhody: kazde rano cerstve pecivo, voda zadarmo, lokalita presne v centre, ping pong a kopec srandy. Pre praktikantov, co tu su na 2-3 mesiace /to je vacsina/ je to skvela volba. Kedze my sme tu na 5 mesiacov,od zaciatku sme mali v plane si najst nejaky prenajom.

A musim povedat, ze sme mali velke stastie. Na istanbulskom craigliste / webovej stranke, kde davaju ludia inzeraty na volne podnajmy/ sme nasli hned niekolko bytov. Boli sme sa pozriet asi v styroch bytoch / a mame z toho rozne zazitky, ale to niekedy inokedy/ a nakoniec sme sa rozhodli nastahovat do bytu vo stvrti Mecidiekoy. Bolo to velmi celkom lahke rozhodovanie lebo tento byt je super zariadeny, v dobrej stvrti a za prijatelnu cenu. Po 4 dnoch v Istanbule sme sa tak stahovali z koleje a zivot na Mecidiekoiy sa mohol zacat.

Byvame s dievcinou Duygu a jej mamkou, ktora sa vola Necla. Duygu skoncila v juni bakalara na ekonomickej univerzite tu v Istanbule a ziskala stipendium na masterske studium v Amsterdame, kde studuje od septembra. Od konca augusta teda byvame len s jej mamkou. Ta je strasne mila a ciperna zenska, hovori takou nemcino-anglictinou a turectinu dava medzi to, ale zatial sme sa s nou vzdy dorozumeli. Chodi stale na celodenne vylety k moru, chodi plavat a na prechadzky. Obcas nam aj nieco uvari, comu sa vobec nebranime :))

Aby sme sa s nasimi domacimi lepsie spoznali a skamaratili, asi v druhom tyzdni sme im robili prezentaciu Ceska a Slovenska, dali ochutnat Becherovku a dali sme im male drobnosti ako darceky.

Dokazom nasich dobrych vztahov je aj to, ze Ondra od domacich na narodeniny dostal tortu. A dobra bola, mnam! :)

Prikladam dake fotky bytu:

Nasa izba

Obyvacka

Kupelna

Kuchyna

Jednou z vyhod nasho bytu je jeho poloha vo stvrti Mecidiekoy. Je to velky dopravny uzol, takze sa da odtialto dostal vsade, je tu metro a chodia odtialto shuttle busy autobusovych spolocnosti. Zaroven vsak bzvame dost daleko od hlavnej cesty, takze tu dopravu velmi nevnimame. Ondra to ma 7 minut peso na zastavku jeho shuttle busu do Mercedesu a ja mozem chodit peso do
prace, co je super. Tu je par fotiek ako to vyzera tu okolo.

Nas barak

Cevahir- najvacsie nakupne stredisko v Turecku

Mecidiekoy namestie

Nasa ulica - Ortaklar Caddesi

Praxe v Mercedes-Benz

Z naseho blogu to mozna vypada, ze v Turecku pouze cestujeme a valime si sunky. Ne, ze bychom si neuzivali, ale 80 % procent naseho casu travime v praci. Aby si vsichni nadseni ctenari mohli udelat predstavu o me AIESEC praxi, bude tento prispevek obsahovat nasledujici: Informace o Mercedesu, napln moji prace, denni prubeh, s kym spolupracuji, vyhody, nevyhody a dosavadni uspechy.

Mercedes-Benz Turk A.S.

Mercedes Benz je jedna z nejvetsich firem v Turecku a predstavuje predevsim dve velke tovarny na nakladaky a autobusy. Nakladaky (Axor, Atego) se vyrabi v Aksaray, ktere lezi uprostred Turecka cca 700 km od Istanbulu. Administrativni budovy (reditestvi, lidske zdroje, finance, marketing, prodej, export) a tovarna na autobusy (Travego, Turismo, Connecto) se nachazi asi 30 km od Istanbulu. Pro vasi informaci 67 % akcii Mercedesu vlastni Daimler AG.

Napln moji prace

Byl jsem prijat na 5 mesicni staz do exportniho oddeleni nakladnich automobilu (Mercedes Truck Export). Mam tedy na starosti databazi vsech nakladaku, ktere miri do zahranici. Databazi musim pravidelne aktualizovat o veskere deni spojene s prepravou. Dale mam na starosti spravu celnich dokumentu (Certificates of Origin, Certificates of Movements, Bill of Landing, atd.). Zalohuji faktury a posilam je s celnimi dokumenty. Tvorim mesicni reporty. Komunikuji s celnim uradem a pobockami Daimler AG/Mercedes-Benz v zahranici.

Moje kralovstvi

Databaze vylepsena o makra

Moje nadrizena Kubra a manazeri Mr. Boylu a Mr. Tarhan

Klasicky pracovni den

Kazdy den vstavam v 5.30:). Od bytu mi to trva pohodlnych 10 minut na krizovatku, kde me a dalsi kolegy v 6.40 vyzveda firemni autobus. Diky temto rannim hodinam se vyhybame dopravnim zacpam a ja usinam a probouzim se o 40 min pozdeji pred vchodem do prace. Jen co rozchodim vsechny interni systemy v pocitaci, ocekavam email z Aksaray s aktualizaci vcera vyrobenych nakladaku a seznam nakladaku, ktere byly vyzvednuty prepravcem. Nove informace doplnene o dalsi detaily zadavam do moji databaze. Jen co to mam hotove, tak vysledek preposilam svym nadrizenym a prvni ukol je splnen:).
V pripade zpozdeni nebo ztraty nejakych dokumentu jsem schopen z databaze vystopovat a naskenovane poslat mailem dopravci.
Z celniho uradu mi mailem prichazi pripavene dokumenty na kontrolu. Jen co potvrdim spravnost, tak mi odpoledne prichazi originaly, ktere do jednotlivych zemi rozesilam letecky pres DHL. To bylo pro me ze zacatku trochu narocne, protoze kazda zeme vyzaduje jiny pristup. Do urcitych zemi se dokumenty slucuji a posilaji jednou tydne, nekam se zase musi odeslat okamzite. Podobny proces je spojeny s rezervaci prepravnich lodi a certifikaty o nalodeni nakladaku v pristavu.

Jednou tydne generuji seznamy nakladaku, kde nam jeste nedorazily dokumenty na kontrolu. Nebo jsme je jiz zkontrolovali a jeste neprisly originaly.
Na konci dne aktualizuji databazi o cisla a data vystavenych faktur.
Jednou mesicne tvorim ve spolupraci s kolegyni reporty o preprave a hodnoceni testovani nakladaku v Aksaray.
17.15 beru roha a pokud nejsou extra zacpy na silnicich, tak jsem v 18.15 zpatky do na Mecidiekoy. Vetsinou jsem brutalne unaveny a hladovy:).

Vyhody

Ve firme mluvi nekdo anglicky, nekdo nemecky a nekdo jenom turecky. Turectina je v mem podani velmi omezena, ale anglictinu a nemcinu pouzivam aktivne. Mam radost, ze si osvezim nemcinu, protoze jsem ji uz skoro zapomnel.

Dale mam moznost pochopit, jak je vlastne cely proces exportu realne organizovan. Mezinarodni obchod je moji hlavni specializaci na VSE, tak se mi to docela hodi.
Poznam fungovani velke firmy. Kazda formalni zalezitost vyzaduje alespon tri podpisy od nejnizsi po nejvyssi sarzi, takze vsechno hezky trva.
Naucim se tu systemu a radu, coz me strukturovanemu cloveku velmi vyhovuje.

Image firmy Mercedes je natolik silna, ze vyvolava pozitivni a nekdy az dokonce obdivne reakce.
A v neposledni rade jsem kazdy den nadsen z firemni jidelny, kde vari opravdu vyborne. Takhle kvalitne jsem snad jeste nikde nejedl, neberu-li v potaz mamincinou kuchyni:).

Nevyhody

Obrovskou vyzvou je pro me pravidelne ranni vstavani v 5.30. Ja osobne spim nejlepe rano, takze to pro me prvni tri tydny byl docela sok. Uz si pomalu zvykam.

Druha nevyhoda je spojena s relativne nizkym platem, coz zpusobeno dvema faktory. Nemecke firmy obecne praktikantum plati velmi malo, protoze vedi, ze praxe je povinnou soucasti studia. Druhym duvodem je pracovni trh v Turecku. Je tu spousta lidi zijicich v chudobe a akceptujicich minimalni platy. Byl jsem prekvapen zjistenim, ze skoro vsichni turecti praktikatni travi 9 hodin denne v Mercedesu zadarmo. Dostanou pouze obed a svacinu.
Posledni nevyhoda se tykala pracovni naplne, protoze jsem zpocatku delal hodne monotonni a rutinni prace na pocitaci. Hlavne aktualizovani udaju v databazi pro kazdy nakladak zvlast. Bylo dost vycerpavajici, pomaly a hlavne kdyz clovek udelal chybu, tak mohl zacit znova. Nastesti se mi to podarilo zmenit, jak se za chvilinku dozvite.

Dosavadni uspechy

Kopirovani udaju po jednom z ruznych zdroju me donutilo zamyslet se, jak to cely zmenit a zrychlit. Na VSE jsme meli jeden predmet na programovani maker v Excelu, tak jsem neco tusil a bohuzel jsem z toho skoro nic nepamatoval. Strucne receno mi trvalo asi mesic nez jsem pochopil vsechny udaje v databazi a jejich ucel. Postupne jsem zkousel ruzne databazove funkce, resil spoustu zadrhelu, kdyz se makra zastavovaly a hledal reseni na internetu. Vysledek? Databaze se aktualizuje sama:). Je to hned a nejsou v tom chyby. Cely exportni team je ze me nadsen. Po nekolika generacich praktikatnu, kteri tu na pocitaci kopirovali od rana do vecera, jsem to proste zmenil. Dostal jsem prezdivku genius a dostavam zajimavejsi ukoly, kdyz potrebuji neco vymyslet:) .